Představte si svět, ve kterém žijí výjimeční lidé, kteří vládnou rozmanitým spektrem schopností. Svět, ve kterém proti sobě stojí superhrdinové a padouši. Svět, ve kterém se odehrávají boje mezi anarchisty a renegáty.
Tyto úvodní věty by mohly alespoň zhruba charakterizovat prostředí knihy, kterou si pro nás připravila Marissa Meyerová, kterou můžete znát jako autorku populárních Měsíčních kronik. V této knize ale opouští pole retellingů a snaží se vytvořit originální příběh plný lidí se super schopnostmi. Otázkou zůstává, jestli se ji to daří.
Jak už bylo napsáno, kniha nás zavede do světa, který kromě obyčejných smrtelníků okupují i lidé s nadschopnostmi. Jedněmi z nich jsou Nova a Adrian, naši hlavní hrdinové. Každý z nich ovšem stojí na jiné straně barikády. Nova patří k anarchistům a Adrian k renegátů, tedy k jakýmsi superhrdinům, a protože jsme v žánru young adult, tak se sem zaplete samozřejmě i nějaká romantika.

Možná jste si všimli, že už nějakou dobu nevyšla žádná recenze. No a ono to nebude lepší, protože mě svazuje prokletí jménem povinná četba. Jasně, jsou i zastánci povinné četby, ale jak vám asi došlo, tak já k nim rozhodně nepatřím. Už jenom proto, že v seznamu na mé škole je 98% knih, které mě absolutně nezajímají. Jak si pak mám asi vybrat... Každopádně tohle není článek, ve kterém si chci stěžovat na maturitní četbu. To bych tady byla hodně dlouho. V tomhle článku vám chci ukázat první část své povinné literatury a popřípadě doporučit nebo důrazně varovat.
U každé knihy najdete i moje hodnocení. Tentokrát hodnotím jinak než obvykle (v běžných recenzích hodnotím procentuálně, zde jsem se rozhodla použít škálu od 1-5)

Máme tady poslední prázdninové dny a ty by nebylo od věci si něčím zpříjemnit. Třeba výletem do Poděbrad. Jasně, všichni známe Poděbrady jako lázeňské město plné minerálních pramenů a předražených cukráren plných důchodců, ale víte, že se tady nachází unikátní sbírka sošek a figurek ze všech možných filmových univers ?

Mezidimenzionální bytosti, takhle nějak bych pojmenovala všechny, kteří raději tráví svůj čas v jiných dimenzích, vesmírech nebo světech. Pojmenovala bych tak všechny knihomoly, hráče, seriálo/filmofily , geeky, nerdy... No a mohla bych takhle vyjmenovávat dlouhou chvíli, já ale nechci vyjmenovávat. Dneska si totiž vezmu na paškál knihomoly. Tihle "molové" jsou totiž asi nejčastěji středem různých debilních dotazů, průpovídek nebo otázek. Hurá na to!

obstát v testování, kterým projdou jen ti opravdu výjimeční. Cia tu šanci dostane. Těsně před odjezdem se jí otec svěří s útržky děsivých vzpomínek, které má na testování on. Radost z úspěchu vystřídají strach a nejistota. Cia začíná tušit, že ji čeká tvrdá zkouška, ve které nepůjde jen o znalosti, ale i o to dobře se rozhodovat a správně odhadnout lidi. Když opouští město, v uších jí zní otcova zoufalá rada: „Cio, nevěř vůbec nikomu“. Hlavou víří pochybnosti, zda rozhodnutí vydat se do Tosu bylo správné a zda se ještě někdy vrátí domů…

Shledání
Obloha se zatemnila, otevřela a démonická loď v čele s Divokým honem a jeho přisluhovači vstupuje na scénu. Jenže... to byl jen sen. Geralt se probírá u ohně kdesi na kopci a vedle něho sedící Vesemir se ptá, jaké noční můry ho trápí tentokrát. Ano, slyšíte správně, Vesemir, nejstarší zaklínač, který chodí po širém světě a se kterým jsme se naposledy viděli v prvním díle, ach ta nostalgie. Co se Vesemira týče, jsem nadšená, že se nám vrátil, na druhou stranu mě přišel lépe vzhledově zpracován v jedničce. Tady působí trochu obtloustle a nos má jako kdyby jel na fisstechu. To mi ale nezabraňuje pocitu nadšení, když ho vidím. Hned potom, co si popovídáte s Vesemirem se konečně otevírá ten otevřený svět, na který jsem se tak těšila a s ním i dechberoucí panoramata.