úterý 21. března 2017

Něco začíná | Zaklínač 3 | Deník hráčky





Pozor, spoilery
Možná jste si všimli toho malého boxíku vlevo dole s nadpisem "Hraji". Tak přesně tady se hrdě tyčí sám Geralt z Rivie a výstižný nadpis Zaklínač 3 Divoký hon. Vzhledem k tomu, že Zaklínač je moje srdcovka a na tuhle hru jsem se neskutečně těšila, ale nenašla jsem dříve čas si ji zahrát, jsem se rozhodla, že v tomhle deníčku vám budu přinášet moje pravidelné dojmy a vzhledem k tomu,  jak je tahle hra dlouhá to jistě nebude dvoudílná série. Samozřejmě se ještě předtím než začnu sluší upozornit na možné spoilery, takže jestli jste ještě nehráli, tak nečtěte.

Něco končí, něco začíná
Zapínám Gog galaxy (herní klient) a rozklikávám ikonu play, buší mi srdce, tohle je ten moment, na který jsem se připravovala půl roku, co jsem už po několikáté rozehrála předchozí díly, abych si osvěžila vzpomínky a  vytvořila "savy" pro novou hru. Úvodní filmeček se mi sice zalíbí, ale já konstatuju, že stejně nic nemá na ten z jedničky... Jmenoval se Geralt z Rivie. Byl to zaklínač , profesionálmí zabiják příšer... no pamatujete? (Jestli ne, tak tady máte odkaz a já věřím, že i nehráči budou potěšeni.)
Konečně se objevuje menu, kde se kromě běžných herních možností lesknou dva štítky značící, že jsem pyšným vlastníkem obou dodatků.  Hlavním elementem menu je potom, ale Geralt meditující u ohně ve zbroji, kterou známe z jedničky a když se spustí hudba i nostalgická slza ukápne ( Později zjišťuji, že jde o styl menu nikoli základní hry, ale datadisku O víně a krvi, ale to nevadí).
Po sáhodlouhém zírání na menu a poslouchání té kouzelné písně se ještě mrknu do nastavení a potom s bušícím srdcem navolím novou hru. Vybírám savy a volím obtížnost Krev a zlomené kosti, přece nejsem žádná padavka. Už je to tady...


 Omlouvám se za zapnuté ukazatele.( Na to, jak je vypnout jsem přišla později .)



Návrat na Kaer Morhen
Klidná hudba, místo lokace Kaer Morhen, káď, mokré nohy, Geralt v kádi = můj hysterický smích...jo a polonahá Yennefer (,kterou už jsem neměla ráda v knihách, takže tady z toho asi moc nebude). Takhle nějako bych shrnula úvod výuky/prologu. Mám oči až navrch hlavy a pusu dokořán, ta hra je tak krásná, čekala jsem to, ale že to bude až takový, to jsem nečekala. Úvodní cutscéna skončila a já mám konečně možnost převzít otěže "svého" Geralta. Minutu zkoumám podlahu a místnost, užívám si ten pocit být zase na Kaer Morhen, v té komnatě ve které to všechno začalo (doufám, že se nemýlím, a že je to opravdu ona) a pak vyjdu na balkón. Můj ty bože, ty panoramata, vyvstává mi na mysl... "Pane doktore, vy jste se zase kochal"... Ano, kochala jsem se a dlouho. Tolik malých detailů, pohyby stromů vlnících se větru, dole cvičící Ciri. Ano, Ciri, ale jako ještě malá holka, takže jsme někde v knihách? Ne, Yennefer se přeci nikdy na Kaer Morhen nedostala, uvažuji nahlas a i když jsem knihy četla několikrát, začínám sama o sobě pochybovat. Vysvětlení přijde za několik minut. Odebírám se od Yennefer do spodního patra, kde nacházím dřímajícího Vesemira
( další nostalgická slza?), který mi sděluje, že usnul a Ciri někam odešla. Nastává seznámení s Ciri a následně výcvik jako takový. Vesemir vám ukáže, co a jak a udělá z vás toho pravého zaklínače. Veškerou "idilku" nabourává nezvaný příchozí a já jen zatajuji dech.
Tak co, jak se vám líbil nový formát článku? Hráli jste někdo Zaklínače nebo alespoň četli knihy?






6 komentářů:

  1. Povídkové knížky a Bouřkovou sezónu mám přečtenou. A ze ságy musím ještě dočíst poslední dvě knížky. Jinak třetího zaklínače právě hraju na PS4. Mám GOTY edici s datadisky. Článek se mi líbí a těším se na další. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já a hry... Ne, to opravdu není dobrý nápad :D

    OdpovědětVymazat
  3. Tohle rádi hrajeme s bráchou, když má volno :D. Hezký článek a těším se na další

    OdpovědětVymazat
  4. Na tuhle hru mě kamarádka láme už strašně dlouho.. Ale já a hry se nekamarádíme, minule jsme hrály Slender Mana, no a já.. když na mě vyběh zahodila jsem notebook :D Asi to nechám na jiných :)

    OdpovědětVymazat