pondělí 8. května 2017

Panoramata Bělosadu | Zaklínač 3 | Deník hráčky






Tento článek obsahuje spoilery!
Shledání
Obloha se zatemnila, otevřela a démonická loď v čele s Divokým honem a jeho přisluhovači vstupuje na scénu. Jenže... to byl jen sen. Geralt se probírá u ohně kdesi na kopci a vedle něho sedící Vesemir se ptá, jaké noční můry ho trápí tentokrát. Ano, slyšíte správně, Vesemir, nejstarší zaklínač, který chodí po širém světě a se kterým jsme se naposledy viděli v prvním díle, ach ta nostalgie. Co se Vesemira týče, jsem nadšená, že se nám vrátil, na druhou stranu mě přišel lépe vzhledově zpracován v jedničce. Tady působí trochu obtloustle a nos má jako kdyby jel na fisstechu. To mi ale nezabraňuje pocitu nadšení, když ho vidím. Hned potom, co si popovídáte s Vesemirem se konečně otevírá ten otevřený svět, na který jsem se tak těšila a s ním i dechberoucí panoramata.



Geraltův podařený facelift
Kochám se
Zvykejte si, slovo panorama budu používat často, protože Zaklínač je naprosto vizuální perla (kort, když mi to běží na ultra, ano musela jsem si pohonit ego). To první, co mě hned po rozhovoru s Vesemirem učarovalo, byly právě ty výhledy. Na to ale nebyl čas, protože nás hra hodila hnedka pěkně do vody, tedy rovnou do boje. Hnedka tady se přesvědčuji o tom, že krev a zlomené kosti nebude žádná procházka růžovou zahradou a přichází i moje první smrt (a rozhodně ne poslední). Když jsou ghůlové bezpečně mrtví, je čas vyrazit dál a pátrat po Yennefer, ale zároveň se také pokochat východem slunce. Nebudu zastírat, byla jsem unesená a to jak západem slunce, tak i tím, jaký je Geralt pěkný kus chlapa, nový grafický kabátek a následný "facelift" se na něm podepsal v tom nejlepším smyslu slova.












Profesionálové
Po kochání sedlám Klepnu, v angličtině tak trochu divně znějící Roach a můžu vyrazit za dobrodružstvím - "Hej světe, konečně jsem tady a vykosím všechny příšery, co se hejbou."
Než si zvyknu na ovládáni koně, jsem teprve ve čtvrtině cesty a Vesemir vede naši dvojskupinku. Projíždím vesnici zničenou Nilfgardským vojskem, která je tak věrohodně zdevastována, že je mi těch NPCeček skoro až líto a konečně si dokážu barvitě představit, co popisoval Sapkowski v knihách. Já ale mířím do Bělosadu, do vesnice, kde by měla být Yennefer. Cestu k němu lemují vkusné dekorace ve formě oběšených dezertérů ( to se můžete dozvědět, když seskočíte z koně a přečtete si to, až tak moc velcí detailisté v CD Projektu Red jsou). Ještě přejet brod řeky a už tam budeme, jenže z nenadání je slyšet volání o pomoc a před námi se objevuje převrhlý kočár a u něho snídající gryf. Profesionálové na nic nečekají a běží nebožákovi na pomoc.


První boj



Příjezd do samotného Bělosadu

Doufám, že se vám dnešní článek líbil (včetně obrázků, které jsem "fotila" sama). Pokud jste nečetli první díl, tak tady máte odkaz :)












Žádné komentáře:

Okomentovat