pátek 25. srpna 2017

Pán věže | RECENZE

Autor: Anthony Ryan
Nakladatelství: Host
Žánr: fantasy
Počet stran: 672
Série: Stín krkavce
Díl: 2.

Vélin Al Sorna je unavený z války. Ve službách Království a Víry bojoval v bezpočtu bitev. Odměnou mu byla ztráta lásky, smrt přátel a zrada krále. Po pěti letech v alpiranském žaláři touží jen po návratu domů, odhodlaný, že už nikdy nebude zabíjet.
Reva plánuje, že Vélinovi na uvítanou vrazí kudlu do zad. Zničil její rodinu i její život. Nic ji neodradí od krvavé pomsty — dokonce ani hrozba vpádu největšího nepřítele, jakému kdy Království čelilo.
Ale jakmile vzplanou válečné ohně, z protivníků se stávají spojenci a pravda se mění v lež. Pokud chce Reva zachránit Království, musí přijmout budoucnost, jakou si nepředstavovala — a Vélin se musí ponořit zpět do minulosti, kterou by nejradši pohřbil.


Lepší pokračování?
Jedna z nejlepších fantasy, kterou lze na pultech knihkupectví nalézt má pokračovaní a tak se dneska budu věnovat druhému dílů série Stín krkavce. První díl - Píseň krve (recenze zde) mě naprosto uhranul a tak jsem se musela vrhnout na druhý díl, který rozhodně není horší.
Nevím proč, ale první stránky druhého dílu mi přišli opět lehce matoucí, buďto jsem natvrdlá nebo autor začátky prostě neumí a nebo to byl jednoduše autorův záměr.( Vyberte si podle svého gusta).
Naštěstí velmi brzo nastupuje tempo i postavy, na které jsme zvyklí a vrací se Ryanův skvělý vyprávěcí um.

 "Kdybych samozřejmě tušil, že plavba do Sjednoceného království, kde jsem chtěl začít pracovat na úplné a nestranné kronice této děsivé, ale fascinující země, ukončí mou dosavadní neznalost dřiny, hanby, ponížení a mučení, laskavý čtenář budiž ujištěn, že bych se s radostí vrhl přes palubu do vod plných žraloků a pokusil se doplavat k míle vzdálenému domovu."



Rozštěpení
Částečnou změnou oproti prvnímu dílu je to, že se příběh odvíjí na několika frontách, tedy z pohledu několika postav. Některých známých a některých nových. Mně to tento druh vyprávění přišel rozhodně osvěžující, protože zas tak moc dobrých knih, ve kterých si autor troufne rozehrát "divadlo" s různými dějovými linkami a postavami se v knihovnách neválí. Tento krok bohužel ale nepřinesl  jen pozitiva a osvěžení. Z mého pohledu totiž nastal občasný chaos. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala, kdo je kdo a kde a co se děje. A občas jsem měla pocit, že mi prostě něco důležitého uniká, každopádně pokud spisovatel vše vysvětlí v posledním díle ságy,
 bude vše jak má být a já si budu chrochtat blahem a jestli ne, tak uvidí!

"Poznal jsem rány bičem a holí, kovovou chuť vlastní krve odplavující vyražené zuby a s nimi i vzdor. Poznal jsem život otroka. Tak mě nazývali, protože přesně tím jsem se stal, a navzdory tomu, jaké nesmysly mohl čtenář zaslechnout nebo se dočíst, nikdy, ani v jedinou chvíli, jsem nebyl hrdinou."



Chaos v chaosu
Co se ostatních věcí týče, nečekejte žádné převratné novinky ani výkyvy kvality. Kniha nám předkládá vesměs ten standart, který zavedla Píseň krve. Kvalitní akci, která se ničeho nebojí. Sympatické postavy, které nám tentokrát ukáží příběh z různých stran a Vélina Al Sornu, který je stále stejný sympaťák. Je jen škoda, že díky tomu, že se nám děj rozvětvil na více postav se ho nedočkáme v takové míře, kterou by si podle mě zasloužil. Dějové linky jsou ale většinou zajímavé a rozhodně se až na jednu výjimku nudit nebudete.
Pán věže je zdařilým pokračováním Písně krve, která se mi ale líbila o chloupek více. Možná to bude tím, že děj byl tak nějak ucelenější. Každopádně se nebojte a rozhodně si tuto knihu přečtěte, protože je rozhodně jedna z nejlepších novějších fantasy, které u nás vyšly. Na závěr vám dám dobrou radu: Rozhodně Pána věže nečtěte s velkým časovým rozestupem od přečtení Písně krve, jinak se budete ztrácet možná ještě víc než já :)

Na závěr chci poděkovat knihkupectví Megaknihy za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu můžete zakoupit zde.

Hodnocení: 92%

1 komentář: